Narodil jsem se v Praze v roce 1960. Fotit jsem začal již jako dítko školou povinné. První foťáček byl Pionýr zděděný po rodičích, poté Werra (soudruzi v NDR si dali záležet!). Pak ale jiné zájmy a puberta fotografování na čas odsunuly na vedlejší kolej. Vrátil jsem se k němu až v roce 2001 (to už snad puberta odezněla). Začal jsem pronikat do digitální fotografie. Pořídil jsem si digikompakt Olympus C220 (taková krabička na mejdlo). Po roce a půl jsem zjistil, že už mi nestačí a přesedlal jsem na Fuji FinePix S7000. Dodnes na něj s láskou vzponínám. Ale i tady jsem časem narazil na limity této mašinky. Nyní mám digitální zrcadlovku Canon.
Rád fotím hudbu - snažím se ve svých fotkách zachytit atmosféru koncertů, emoce, náladu... Mezi muzikanty a komedianty všeho druhu mám pár dobrých přátel. K cirkusu zavanému BIGBÍT jsem přičichl již v mládí a voní mi dodnes. Jako fotograf spolupracuji např. se skupinami ABRAXAS, KARAMEL, VEJFUK, KAPLYPSO PRAHA, BŮHVÍ, JAMDAY, s Věrou Wajarovou, s hudební agenturou DIVA MUSIC...
Zátiší je má oblíbená disciplína. Zátiší hledané a nacházené... nebo to naaranžované. Někdy i ty nejvšednější věci mohou spolu utvořit velice zajímavé a nevšední spojení. A tak hledám a nacházím ... a hraju si. Nesnažím se primárně zachytit nějaký konkrétní detail, předmět, rostlinu... Snažím se zachytit náladu, atmosféru... Předměty mi slouží pouze jako kulisa, dekorace.
Praha je má oblíbená modelka. Jako každá ženská dovede být protivná, ale také něžná, tajuplná a laskavá. Je vždy připravena se fotit, nikdy jí nebolí hlava, neodmlouvá, netloustne a nestárne! Mám jí rád! Nejsem žárlivý - nevadí mi, že jí denně fotí spousta dalších lidí - Japonci si fotí o půlnoci Hradčany z Karlova mostu (samozřejmě s bleskem!), horda Němců se fotí U Fleků, Angličané cvakají orloj, Italové zase holky v Perlovce... Co bych asi fotil já v Londýně, v Paříži, či v Římě...?
